Boty jsou v hajzlu

Byl chladný večer a jídla málo, kamarád klečel, ohniště hřálo. Na cestě do Gorky a z planin Khelmu, jdeme skrz pahorky čekáme šelmu. Přítel již kulhá, boty má sedřené "Země je tuhá!" povídá zkroušeně. "Nechoď tak rychle" v chladu mu říkám, veškeré naděje v duchu se zříkám. Po chvíli nevelké nám začíná být do breku. "Ty boty jsou červené! Asi se povleču..." Připraven kupředu, když smutek nedám najevo: "Já tě tam dovedu!", zvedám se pro dřevo. Padá strom za stromem, poměrně snadno, zjizveni olovem - klesáme na dno Přicházím zpět, oheň už zhasíná, teď je čas znervóznět, cesta nám začíná. Vidím, že krvácím, myšlenky ztuhnou, hlasitě prohlasím "Víc s námi nehnou!" "Všechno je v prdeli" boty jsou na dračku, krve jak spermií, chodidla na sračku. Vždy si kontrolujte boty! Děkuji Деду Морозу za pomoc sestavení textu